Potkáváme se v půli léta v kuchyňce na rozlučce vedoucího redakce Jirky Macháněho a po všech horkých novinkách přichází řeč samozřejmě na knihy. Mojí poslední „radostí“ je Nový pravopis (Fra 2024), básnická sbírka barda východní Ukrajiny Serhije Žadana, kterou vydal v rodném jazyce už před čtyřmi lety. To se ještě naplno věnoval uměleckému životu a současně s tím neúnavně vybízel k posílení tamní občanské společnosti, zatímco svět mlčel. Tehdy ještě básník, spisovatel, hudebník a performer neležel se zbraní v zákopu a nesháněl ve volné chvíli příspěvky na tamní válečné sirotky… V češtině…