Jste známý jako vězeň Putinova režimu, politický aktivista i režisér. Do Karlových Varů jste přivezl film Real, který jste natočil v rámci svého vojenského nasazení na frontě. Kým se dnes cítíte být především?

Když mě zvou někam do ukrajinské televize, vždy se mě ptají, jaký ke mně mají napsat titulek. Mám ve svém životě spoustu rolí, nicméně má odpověď je vždy stejná: napište jednoduše Oleh Sencov. To vše, co jste vyjmenoval, je můj život, jsou to moje zkušenosti. To všechno jsem já. Nicméně teď jsou mé nejrůznější role odsunuty do pozadí, v současnosti jsem především voják.

Už od okupace Krymu, která začala v roce 2014, vznikla o situaci na Ukrajině řada dokumentárních i hraných filmů. Jak se na produkci těchto válečných snímků díváte?

Tato válka ještě neskončila. Začala před 10 lety okupací Krymu a nevíme, jak dlouho bude trvat. Proto si myslím, že dnes je čas dokumentárního filmu, jelikož fixuje realitu právě teď a tady. Hraný film přichází s reflexí situace vždy později, i když někteří ho tvoří už v současnosti. Válka je pro Ukrajinu hlavní téma, proto o tom stále mluvíme a natáčíme. Teď je to pro nás otázka přežití, později se ale stane i podnětem k reflexi, jelikož je to zatím největší událost 21. století, která bude mít obří vliv na další existenci ukrajinského státu.

Když jste uváděl svůj snímek Real, říkal jste, že nejde v pravém slova smyslu o film. Při jeho sledování v kině mě napadlo, že Real zároveň usvědčuje mnohé válečné filmy ze lži, z určité redukce války na akci, na napětí a hmatatelný boj s nepřítelem. Myslíte si, že lze filmem nebo dokumentem zprostředkovat válku v její komplexnosti?

Ještě než jsem se dostal do války, vždycky jsem se o příběhy s válečnou tematikou zajímal: četl jsem knihy, díval jsem se na válečné filmy. Myslím, že dobré knihy a filmy ukazují válku pravdivě. Nicméně od té doby, co bojuji, rozumím válce lépe a většinu válečných filmů nemohu sledovat, a to dokonce včetně velké části těch dokumentárních. V hraných filmech i dokumentech je hodně manipulace, lži, nepřesností, propagandy – v dobrém i špatném smyslu tohoto slova. Ale pořád tu jsou kvalitní dokumentární filmy, které skutečně ukazují pravdu. Podle mě by se o válce mělo buď mlčet, nebo říkat pravda.

Real měl v Karlových Varech světovou premiéru a byl zde pozitivně přijat. Setkal jste se s českým prezidentem Pavlem, hercem Viggo Mortensenem a dalšími osobnostmi. Jak svou návštěvu festivalu hodnotíte? Naplnila vaše představy o tom, co by měl Real lidem sdělit?

Většinou od svých filmů nic neočekávám, ale je pravda, že tento film se stal událostí. Zprvu jsem ani nedoufal, že se tento záznam z mého GoPro (malé sportovní kamery – pozn. red.), který jsem po prvním zhlédnutí chtěl odstranit, protože se mi zdál nezajímavý, stane silným videem, které osloví obyčejné lidi. Diváci mě tady v Karlových Varech zastavují na ulici a děkují mi, protože se dozvěděli o naší válce něco nového. Pocítili, co prožívá pěšák v zákopu, jak je stísněný a nic nevidí, jak ne všechno a ne vždy probíhá podle plánu. O karlovarském festivalu jsem toho hodně slyšel. U nás na Ukrajině se těší velké oblibě. Nikdy předtím jsem tu nebyl, ale po příjezdu se mi tu hodně líbí. Samotné místo, atmosféra a program jsou prvotřídní, odpočívám a užívám si to tu. Setkání s prezidentem Petrem Pavlem na mně pak zanechalo velký dojem, je to opravdu hluboký člověk. Situaci na Ukrajině i ve světě přesně rozumí a vnímá všechny naše problémy. Dokonce je vnímá mnohem lépe než někteří ukrajinští politici. Proto vám blahopřeji k takovému prezidentovi. Na Ukrajině bychom podobné politiky opravdu potřebovali.

Při sledování filmu jsem si znovu pokládal otázku, jako už tolikrát od začátku války v roce 2022, jak bych ze své pozice občana ČR mohl co nejvíc Ukrajině pomoci.

Dovolím si vás opravit: Na Ukrajině je válka už od roku 2014, kdy došlo k zabrání Krymu, od roku 2022 zde máme jen další horkou fázi konfliktu. Ale k vaší otázce: Myslím, že už svůj díl práce odvádíte. Mluvíte o této válce, o situaci na Ukrajině. Říkáte, jak se věci mají, a opravdu stojíte na naší straně – společně pak stojíme na straně dobra, demokracie a ochrany lidských životů. Ruský mír je totiž něco hodně nebezpečného a tady v České republice s ním už máte své zkušenosti. Zprvu přichází ruský jazyk, potom ruská kultura a následně přicházejí ruské tanky, aby to vše ochránily.

Kde vy sám spatřujete kořeny současného konfliktu?

Předešlá ukrajinská vláda se dopustila chyby, když dala volný průchod ruštině a ruské kultuře, která se za všechna ta léta na Ukrajině asimilovala. Nyní Putin říká, že to všechno je území Ruska, protože je na něm ruská kultura a řeč, a že právě to všechno teď musí bránit. Byla to velká chyba, za kterou platíme vlastními životy. Proto nesmíme dopustit, aby se něco podobného opakovalo. Putin skutečně používá ruský jazyk a kulturu jako součást prostředků hybridní války. Přímý konflikt se odehrává na Ukrajině, ale hybridní válka je už po celé Evropě. Vidíme pokusy rozviklat Evropskou unii, zmenšit její vliv a vytvořit pro ni co nejvíce problémů. Putin se snaží nejen o posílení Ruska a zabrání nového území, ale i o oslabení EU a obnovení vlivu na územích, která kdysi podepsala Varšavskou smlouvu. Má tedy mnohem širší ambice než zabrat Bachmut nebo Krym.

Jaký konec války je pro vás v současnosti přijatelný?

Konec války pro většinu Ukrajinců a pro mě osobně znamená osvobození všech okupovaných území včetně Krymu, kde jsem se narodil. Můj domov je teď okupovaný a já chci, aby byl osvobozený – a to ať politickou, nebo vojenskou cestou. Nad Krymem by znovu měla vlát ukrajinská vlajka, chci se tam vrátit. Nedílnou součástí řešení je i dekonstrukce režimu, který teď v Rusku panuje. Protože to není jenom Putin, ale celý jeho režim, se kterým bychom měli skoncovat, jinak bude všechno dál pokračovat. A v neposlední řadě je nutné potrestání všech válečných zločinců, kteří dávají zločinné rozkazy, znásilňují, zabíjejí a ničí naše domovy. Dokud se toto nestane, dokud se Rusko nevydá více demokratickou cestou, bude to i nadále problém pro nás pro všechny.

OLEH SENCOV (nar. 3. července 1976 v Simferopolu na Krymu) je ukrajinský režisér ruské národnosti, aktivista, nositel Sacharovovy ceny za svobodu myšlení (2018) a nyní poručík ukrajinské armády. Do Karlových Varů přijel ze zákopů, kde vznikl jeho nový film, dokument Real. Není dokumentárním filmem v obvyklém smyslu slova. Jde o jeden jediný záběr natočený GoPro kamerou, kterou měl Sencov umístěnou na své přilbě. Kameru omylem spustil ve chvíli, kdy utíkal z hořícího auta zasaženého ruskou střelbou, dostal se do zákopu a odtud se snažil řídit záchranu svých spolubojovníků. Ačkoli chtěl záznam později smazat, došlo mu, jak autenticky zachycuje válečné nebezpečí a pocity vojáků v zákopech. Byl také jedním z aktivistů při „AutoMajdanu“ nebo proti připojení Krymu k Rusku, kterého zatkla v roce 2014 ruská FSB. Byl obviněn mj. z přípravy teroristických útoků a odsouzen na 20 let, později vyměněn za ruského zajatce.