Je to jen pár chvil, co z rozhovoru mezi svou maminkou a její známou náhodně zaslechla něco o zabíjení nenarozených dětí. Anička Zelíková, sama pořád ještě tak trochu dítě, poklekla před Božím hrobem ve farním kostele sv. Bartoloměje v Napajedlích na Zlínsku a šok z tohoto hříchu proměnila v modlitbu. Byla polovina dubna roku 1938 a už za pár hodin se život této dívky, která ještě neoslavila čtrnácté narozeniny, zásadně změnil. Ve svých textech, které pro budoucí generace uchoval Aniččin zpovědník a pozdější českobudějovický biskup Josef Hlouch, zaznamenala ony velikonoční dny takto: „Na…