Jaká byla vaše úplně první pouť? V deseti letech jsme vyrazili do Obyčtova. Nesmělo se jít v procesí, a tak šli lidé sami. S tatínkem a sourozenci jsme putovali po polních cestách a dost jsme si přitom zašli, ale nakonec jsme k Panně Marii přece došli. Pouť jsme ale měli vlastně každou neděli, protože jsme chodili pěšky z rodných Slavkovic necelé čtyři kilometry do farního kostela v Jamách. Po cestě farníci mluvili o svých rodinách a také otevřeně o dění ve společnosti. Dodnes obdivuji, jak si lidé důvěřovali. Nad obcí jsme se mohli rozhlédnout do širého kraje a do kostela jsme přišli…