4. 6. 2024
|Letošní noc kostelů 7. června připadá na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a jejím motivem je proto srdce. „Tento svátek jasně říká, že Bůh má srdce! Je otevřené všem lidem bez výjimky,“ přibližuje rakouský kardinál a český rodák Christoph Schönborn.
Burgundsko je proslavené svým vínem po celém světě, leží zde však také jedno z nejnavštěvovanějších francouzských poutních míst – Paray-le-Monial. Odsud se rozšířila úcta k Ježíšovu Srdci, symbolu Boží lásky, něhy, laskavosti a milosrdenství, jak ho před 350 lety spatřila a světu neúnavně představovala Markéta Marie Alacoque. Tato úcta, pramenící z poznávání Boha, sahá až do dob prvních křesťanů – od „probodeného Kristova boku“ v Janově evangeliu, který třeba středověká mystika vykládá jako ránu, jež vyjevuje hloubku Boží lásky. A pokračuje právě přes zjevení (dnes už svaté) Markétě Alacoque až po sv. Faustynu Kowalskou, apoštolku Božího milosrdenství. A jak vznikl církevní svátek? Dne 27. prosince 1673, při památce apoštola Jana, učedníka, který podle tradice při poslední večeři spočinul na Ježíšových prsou, prožila řeholnice Markéta Marie Alacoque mystickou zkušenost. Stejně jako apoštol i ona „spočinula na dlouhou dobu na Ježíšově srdci. Pán jí řekl: ‚Mé božské Srdce plane tak silnou láskou k lidem, že už v sobě nemůže zadržet plameny své vroucí lásky, musí je šířit skrze tebe,‘“ vypráví pro francouzský deník La Croix P. Étienne Kern, rektor kostela Nejsvětějšího Srdce v Parayle-Monial.
Světice viděla Ježíšovo srdce s křížem na planoucím trůnu obtočeném trním, které symbolizovalo rány od lidských hříchů. Na základě vidění začala přijímat eucharistii v první pátky v měsíci a modlila se ve čtvrtky večer na památku Kristovy agónie v Getsemanech. V červnu 1675 pak měla Markéta Alacoque „velké zjevení“, v němž si Kristus přál ustanovení svátku ke cti Nejsvětějšího Srdce. Tak shrnuje zapsaná mystická vidění deník La Croix v prosincovém článku s titulkem „Nejsvětější srdce Ježíšovo – spiritualita pro dnešní dobu“. V tehdejší době poznamenané (jansenistickou) přísností, důrazem na hřích a pokání znamenalo šíření této spirituality důraz spíše na milosrdenství a lásku.
Svatý stolec požadavek svátku odmítal celých sto let. Až papež Klement XIII. jeho slavení povolil (1765) a papež Pius IX. jej zavedl jako závazný (1856). Lev XIII. se dokonce v roce 1899 rozhodl zasvětit svět v novém nastupujícím století Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Jak nás může proměnit, vystihl pak v roce 1957 budoucí papež Pavel VI.: „Budeme milovat ty, kteří jsou nám blízcí, i ty, kteří jsou nám vzdálení... Budeme milovat katolíky, schizmatiky, protestanty, anglikány, lhostejné, muslimy, pohany a ateisty... Budeme milovat Kristovým srdcem.“
Paray-le-Monial navštěvují ročně stovky tisíc poutníků. Komunita Emmanuel, která má svatyni na starosti, oslavy jubilea rozvrhla od loňského prosince do června 2025. Tématem je „Dávat lásku pro lásku“ a obnáší poutě včetně duchovních cvičení. Poselstvím Paray-le-Monial je šíření Kristovy lásky: „Zde je toto srdce, které tak milovalo lidstvo, že se neštítilo ničeho, až se vyčerpalo a strávilo, aby svědčilo o své lásce k němu,“ shrnuje P. Étienne Kern.
Anne Michonová, která zde vede kurzy Alfa, svědčí o tom, že někteří lidé tady objeví, že „Ježíšovo srdce není krvavé srdce v trní, ale nesmírně citlivé tělesné srdce“. Zažívají Boha blízkého, který je utěšuje a nabízí přátelství. „Nejsvětější Srdce znamená vztah s Pánem od srdce k srdci,“ říká P. Benoît Guédas ze zdejší Komunity Emmanuel. Míní, že stačí přistoupit k přijímání či adoraci a otevřít se Bohu, aby člověk uslyšel to, co světice Markéta: „Hořím láskou k tobě.“ Právě vychází česky jeho knížka „Ve škole Ježíšova Srdce“ (v nakl. Doron) přibližující poselství z Paray-le-Monial.
Mezi nejznámější chrámy Nejsvětějšího Srdce Páně patří ten pařížský. „Toto místo je především svatyní zasvěcenou dobrotě a něze Kristova srdce, otevřené všem. Ať už jste sami, nebo ve skupině, sám Ježíš vás volá: ‚Pojď ke mně.‘ Pánovo srdce je skutečně ohniskem lásky a milosrdenství pro každého z nás. Doufám, že to zažijete na vlastní kůži,“ vítá turisty a poutníky P. Stéphane Esclef, rektor baziliky Sacré Coeur na Montmartru.
V Praze stojí chrám Srdce Páně na Vinohradech podle návrhu architekta Josipa Plečnika z 30. let minulého století. Při rekonstrukci oltáře před pěti lety zde byl umístěn také ostatek sv. Markéty Alacoque. Tamního faráře a dalších několika lidí jsme se v anketě zeptali, co pro ně Srdce Páně symbolizuje. K tématu jsme oslovili rovněž karmelitána P. Vojtěcha Kodeta a kolegyně, která připravuje dospělé ke křtu, zkusila vyjádřit vlastními slovy text zasvěcení.