Jednomu státnímu úředníkovi si prý lidé stále chodili na něco stěžovat. Většinou musel trvat na tom, jak jeho úřad rozhodl. Slovní násilí stoupalo a ostrá slova návštěv bývala slyšet až do chodby před jeho kanceláří. Nevěděl, co s tím, až ho napadlo vytvořit mezi chodbou a kanceláří hezky vybavenou čekárnu. Z kultivovanějšího místa k němu pak překvapivě přicházeli i kultivovanější nespokojenci. K tomu, aby se něco dařilo, potřebujeme příhodné po dmínky. V dešti prádlo neusušíme, v úplné tmě cestu k cíli nenajdeme, bez vody záhon nezalejeme. Také můžeme říci, že bez času na Boha se s Bohem…