„Všichni v sobě máme soutěživého ducha. Není to nic špatného, pokud to má nějaký rámec, nad kterým zůstáváme přátelé a třeba si potom dáme i společně skleničku,“ řekl novinářům včetně KT Emmanuel Gobilliard, digneský biskup a zástupce biskupské konference pro Olympijské hry v Paříži. „Dnešní zápas má základ v dlouholetém přátelství mezi Jacquesem Vendroux, zakladatelem klubu Variétés, a zástupci Holy Games. Přátelství, které se inspiruje vztahem Ježíše a jeho apoštolů. Ježíš šel do Kafarnaa, které bylo v jeho době místem setkávání národů. Tento rok je ve Francii prostorem pro setkávání národů sport, a to především olympijské hry a některé fotbalové zápasy, takže myslím, že kdyby se dnes Ježíš stal člověkem, přišel by na zápas...“

Utkání zahájila společná modlitba a chvíle ticha k poctě obětí neštěstí z května 1992 na stadionu ve Furiani, kdy se zřítila tribuna (19 mrtvých a 2000 raněných). Televizní ikona Michel Drucker a fotbalový šampion Rai pak vyslali míč do terénu. Na jedné straně sportovci jako Alain Giresse, Robert Pires, Claude Puel nebo Olivier Dacourt, na straně druhé seminaristé a kněží z celé Francie, podpořeni řádovou sestrou z komunity Emmanuel. Pouze jeden trénink pod vedením P. Betranda Cherriera, bývalého hráče klubu Girondin Bordeaux, musel duchovním stačit, aby se sehráli proti zkušenému týmu Variétés. Role rozhodčího se ujal další nadšený fotbalista, rouenský arcibiskup Dominique Lebrun.

Utkání plné symbolů

Ne náhodou se zápas konal právě v Poissy. Nejen že město disponuje jedním z nejlépe vybavených stadionů ve Francii, ale je zde také silně rozvinutá kultura mezináboženského dialogu. „Je to velmi symbolický zápas a v dnešní době symboly potřebujeme,“ říká pro KT Sandrine Berno dos Santos, starostka Poissy. „Máme tu asociaci přátel Olivové zahrady, která sdružuje různá náboženství, zve ke společným akcím a podporuje porozumění mezi lidmi víry.“ Zmíněná zahrada vznikla z iniciativy Karla Olivea, bývalého starosty Poissy, dnes poslance a zároveň prezidenta Variétés Clubu de France. „Sport je úžasný katalyzátor napříč celou společností: není v něm náboženství, politika ani žádné sociální rozdíly. Francie je rozpolcená a myslím, že i Evropa. Sport umožňuje spojit hodně věcí, které nás rozdělují. Dnešní zápas je toho nejlepším příkladem. Myslím, že je důležité vést pravidelně mezináboženský dialog, protože obrušuje hrany ve společnosti a v této zemi je klíčový pro zklidnění nepokojů a připomenutí, kolik toho máme společného.“ Slovy hlavního rabína Francie Chaima Korsii nejde jen o dialog, ale především o akci: „Ukázali jsme společnosti, že jsme odlišní, ale můžeme být spolu, společně tvořit, budovat i hrát.“

Benefiční Variétés Club de France byl založen v roce 1971 a sdružuje známé osobnosti i bývalé vrcholové sportovce. Vede ho sportovní novinář Jacques Vendroux, jeden ze zakladatelů: „Je to obrovské lidské dobrodružství. Hrajeme pro všechny možné charitativní a ušlechtilé cíle ve Francii a na celém světě.“ Klub má za sebou téměř dva a půl tisíce zápasů a prošla jím řada es jako Zinédine Zidane, Christian Karambeu, Michel Platini nebo Didier Deschamps. Přidali se však i tenista Yannick Noah, šansoniér Patrick Bruel a s týmem si zahrál dokonce prezident republiky Emmanuel Macron či monacký kníže Albert II. Také ženy mají v klubu své místo. Jessica Houara-d’Hommeaux, bývalá hráčka ženského týmu Paris Saint-Germain a dnes sportovní komentátorka pro Canal+, po hřišti běhala při tomto utkání v černém hidžábu: „Byl to úžasný zápas. Mluví se hodně o rozdělené společnosti, ale ve skutečnosti se nám žije dobře všem pohromadě. Víra je součástí mé osobnosti. A i když jsem na hřišti, jsem to pořád já. Sport a víra jdou skvěle dohromady.“

Křižovat se na hřišti

Myšlenku rozvíjí i anglikánský kněz Jean-Luc Sergent, který hájil barvy Svatých her, duchovní iniciativy církve kolem olympiády. Ač je sám jen amatérský sportovec, už šest let duchovně doprovází Oliviera Girouda, jednu z francouzských fotbalových celebrit. „Je spousta hráčů, kteří se před zápasem pokřižují, ve Francii, v Anglii, v Itálii… ale ne všichni mají duchovní doprovázení. Otázka je, jak to rozvinout,“ popisuje pastor a dodává: „Mnozí z nich neznají víru nebo ji nepraktikují, takže je to vlastně evangelizace, něco jako kurzy Alfa. Vrcholoví sportovci se neustále musí překonávat, sami sebe i ve své disciplíně, setkávají se s úspěchem, selháním, ale i zraněními. Jejich hledání smyslu života je v tomto ohledu mnohem intenzivnější. A roli hraje také pověrčivost před zápasy, hledání osudu, šťastné hvězdy… Jak to vše uchopit z hlediska křesťanské víry?“

Svaté hry (Holy Games) jsou programem katolické církve mobilizovaným k doprovázení velkých sportovních akcí, účastní se ho na 80 pařížských farností. „Naším cílem je prožívat bratrský rozměr sportu mezi malými, středními i velkými sportovci. I když Holy Games vznikly k příležitosti olympiády, chtěli bychom, aby přetrvaly i dále,“ doplňuje Xavier Jongla, jeden z iniciátorů programu, a zve na další akce, které vyvrcholí oficiální zahajovací mší OH v Paříži 19. července v pařížském chrámu sv. Maří Magdalény.