Reprezentativní srovnávací průzkumy životního stylu otců ukázaly, že za posledních deset let narostl podíl tátů, kteří pečují o dítě, jež onemocní, o sto procent. Je to však jen špička ledovce hodnotové proměny, kterou současní muži v roli otců procházejí.

Seznámit se nejen s těžkostmi rodin, ale také s pozitivními změnami se mohli účastníci konference věnované rodinné politice v Senátu v polovině dubna. Pořadatelé z Národního centra pro rodinu a Rodinného svazu ČR na ni vedle řady zahraničních hostů pozvali s „cennými údaji“ i statistiky z ministerstva práce a sociálních věcí či zástupce Ligy otevřených mužů.

Být u toho

„Otcové dnes chtějí být aktivní v životě svých dětí. Být zejména u toho, když se dějí zásadní věci: první slovo, první krok, jde do školky, jde do školy. Zkrátka chtějí být součástí života svých potomků,“ popisuje Lukáš Talpa, metodik Ligy otevřených mužů, která za některými ze zmíněných průzkumů stojí. Domnívá se, že „chlapská proměna“ je pozitivní a rozšířená reakce na bolestnou zkušenost, že táta v jejich životě někdy chyběl. „Známe to z amerických filmů. Prostě nepřišel na nějaký důležitý sportovní zápas. Ve skutečnosti je to celá řada událostí, kde scházel. Jenže generace našich tátů takhle vůbec neuvažovala. Jejich hlavním úkolem bylo ekonomické zajištění rodiny,“ vysvětluje Talpa. Finanční zabezpečení těch nejbližších zůstává i dnes jednou z největších zodpovědností mužů. Ovšem jen 17 % z nich považuje pracovní postup a kariéru za důležitější než rodinu. Na druhou stranu 96 % z dotázaných označuje „stát se otcem“ za to nejkrásnější, co je v životě potkalo. A dokonce 93 % pak říká, že „nejvíce mohou dát svým dětem, když s nimi budou trávit čas“.

Hlavní rolí ve společenských změnách podle Lukáše Talpy jsou pozitivní příklady, které táhnou a proměňují i „otcovské“ klima. „Zaznamenali jsme významný posun mezi lety 2010 a 2020. Učíme se od svých otců i od sebe navzájem. Nejde přitom jen o deklarování nějakých postojů nebo že si chlapi začnou s dětmi víc hrát, což je samozřejmě také důležité. Ale oni se chtějí podílet i na péči. Když jsem před lety chodil k pediatrovi s první dcerou, byl jsem tam jediný otec a pro lékařku to bylo výjimečné a vlastně trošku nevěděla, co si s tím počít. S druhou dcerou, která je o šest let mladší, jsem tam mužské už potkával,“ popisuje svou zkušenost Talpa.

Dnešní otec bere své dítě ve srovnání s předchozími generacemi mnohem více na vědomí už v období, než se narodí (chodí na předporodní vyšetření, vidí ultrazvuk, připravuje se společně s matkou). Aktivně se zapojuje do péče a zaplňuje životní prostor dítěte od narození až po jeho samostatnost. „Zvládne dítě vykoupat, přebalit, hraje si s ním, později jej vodí do školky, na kroužky, učí se s ním. Sdílí s manželkou i péči o domácnost. Není někde na orbitě, ale v blízkosti rodiny,“ přibližuje trendy Lukáš Talpa.

Rodičovská dovolená?

Největší užitek z táty má samozřejmě dítě. Dopady se konkrétně projevují a jsou sledované například ve Skandinávii nebo v sousedním Německu. Roste sebevědomí dětí, tátové jsou garantem pocitu bezpečí v raném věku, později se s přítomností otce ve výchově ukazuje jako dynamičtější i vývoj řeči. Australské výzkumy pak ukázaly na lepší rozvoj kognitivních funkcí a lepší připravenost dětí k nástupu do školy.

Ovšem pouze 1,5 % otců odchází na rodičovskou dovolenou. Celá polovina jich o tom nikdy ani neuvažovala. Proč? Jak říká metodik Ligy otevřených mužů, „rodičovská“ je braná jako tradičně ženský prostor. Navíc muži mají strach nejen z ekonomických dopadů (dvě třetiny z nich), ale zejména že by takovou roli nezvládli. „Jenže ani ženy se nerodí jako maminky, ale stávají se jimi,“ podotýká s úsměvem Talpa a dodává, že téma je zatížené řadou společenských předsudků – například když žena „pustí tátu na rodičák“, je za krkavčí matku či kariéristku.

Proč se rozvádějí

I když 96 mužů ze sta považuje otcovství za to nejlepší, co je v životě potkalo, čtvrtina rodin se rozpadá, když je dítě mladší než tři roky. Není v tom rozpor? „Není,“ tvrdí Lukáš Talpa a dodává: „Všimněte si, že otcovství a dítě je pro ně to nejdůležitější a v tom je nejspíš také klíč k řešení problému. Dítě je totiž v té chvíli na prvním místě i pro maminku. Pozornost rodičů jednoho ke druhému je oslabená. Matka navíc obvykle vypadne ze sociálních vztahů, na otci leží finanční břemeno, a když je v centru jejich pozornosti dítě, oni zapomenou na svůj vztah.“

Velkým problémem, který ukazují i údaje Národního centra pro rodinu, Rodinného svazu i Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, je neschopnost mladých rodin říci si včas o pomoc nejen v ekonomické, ale i vztahové tísni. A dále nedostatečné kapacity terapeutické, psychologické a mediátorské pomoci. Lukáš Talpa se domnívá, že téma péče o vztah by se mělo objevovat nejpozději v době předporodních příprav, kam většina rodičů chodí, a jejich hlavní sdělení by mělo být: nezapomeňte na vzájemný vztah. „Nebereme vážně prevenci a hasí se tak až průšvihy. Podobně jako když zvláště chlapi nechodí na preventivní lékařské prohlídky a těžce se pak řeší až následky. A v případě vztahů bývá často pozdě,“ přibližuje metodik Ligy otevřených mužů. Tato organizace například uspořádala kurz „Rodičovská na férovku“, kam se mohli přihlásit partneři, kteří měli už rok staré dítě, aby hovořili o důležitosti svého vztahu. Velmi často už ale bylo pozdě nebo za pět minut dvanáct. „U rodičů, kteří přišli, jsme s kolegyní lektorkou zjistili, že by měli jít velmi rychle řešit poměrně velké problémy do párové terapie, protože se jevilo jako pravděpodobné, že jejich vztah se rozpadne,“ popisuje Talpa svou zkušenost a dodává, že se jako velmi pravdivé ukazuje jedno anglické přísloví: „To nejvíc, co mohu dát jako táta svému dítěti, je milovat jeho mámu.“