Program provázel verš: „Ty znáš můj neklid“ (Žalm 139,23). Tradiční modlitbu s meditativními zpěvy doplňovalo sdílení ve skupinkách, biblická zamyšlení a workshopy. Dny vrcholily večerními modlitbami - páteční u kříže, sobotní „slavnost světla“ pak se svíčkami. Přímo z Taizé přijel bratr Francis, který mladé lidi vybídl, aby byli poutníky pokoje.

Asi devadesát účastníků ubytovali místní lidé. „Měli jsme přes padesát míst, kam jsme je mohli poslat. V rodinách tak bydleli všichni, kdo neměli vlastní ubytování. Dokonce i pár míst zbylo,“ popisuje za organizátory Štěpán Rechner.

Rodina Aleny Líškay Králíkové byla připravená na dvě poutnice, nakonec u nich byla jen jedna Němka. „I tak to bylo velmi příjemné. Hlubší znalosti o Taizé jsme neměli, ale ona tam jezdí a vyprávěla nám o tom. Chtěli jsme se aspoň na část programu vypravit, ale kvůli nemoci jsme nakonec nemohli, tak snad příště,“ doufá Alena Líškay Králíková.

Setkání přilákalo i pamětníky. Manželé Markéta a Vladimír Koronthályovi dorazili v sobotu na polední modlitbu do evangelického kostela U Salvátora. „Přišel jsem zavzpomínat a přitom jsem si uvědomil, co mi Taizé dalo a dnes to dává jiným lidem. Zpěvy se stylově posouvají, orientují se na dobové pocity mládeže, ale duch je stejný: vše stojí na Bibli, tichu a meditaci před ikonou,“ říká Vladimír Koronthály, který vděčí Taizé za poznání, „že nestačí k Bohu mluvit, je třeba mu naslouchat“.

Poprvé se s manželkou setkali s hnutím Taizé počátkem 70. let. „Bratři sem jezdili už od konce 60. let, putovali do celého světa navazovat kontakty. Šlo jim o mladé lidi všech denominací i o ty hledající, které chtěli přiblížit k Hospodinu,“ vzpomíná Koronthály, který se coby muzikolog podílel na překladu některých sól dnes už tradičních zpěvů Taizé do češtiny.