„Rodiče předávají hodnoty dětem tehdy, když podle nich sami žijí – ne když je bezohledně vnucují. ‚Doufám, že se konečně naučíš, že nemáš mlátit svého bratra!‘ zobrazuje jeden kreslený vtip otce, který dává výprask svému dítěti,“ glosuje známý italský salesián P. Bruno Ferrero ve své knize Vychovávej jako Don Bosco (Portál 2007). A pokračuje: „Pro některé rodiče je autoritativní orientace lákavá. Zdá se jim, že trest je účinným kázeňským prostředkem. Obvykle zamezí špatnému chování a vytvoří systém zjevné kontroly.“ Podle P. Ferrera je ale dlouhodobějším výsledkem takové výchovy vzpoura, nečestnost, nedostatečná sebedůvěra a extrémní odpor. Děti se totiž naučí žít pod vnější kontrolou, ale nezískají smysl pro vlastní zodpovědnost.

Sám zakladatel salesiánů Don Bosco zdůrazňoval, že trestat máme pouze tehdy, když už jsme všechny ostatní možnosti vyčerpali. „Pro naši pýchu a netrpělivost je pohodlnější potrestat ty, kteří se bouří, než je napravovat a snášet je s vytrvalostí a láskou. Odložme jakýkoliv hněv, nebo jej alespoň mírněme. Žádné vzrušení v duši, žádné pohrdání pohledem, žádná urážlivá slova. Tehdy budeme skutečnými otci,“ cituje světce P. Ferrero.

Netrpělivost, stres nebo bezmoc kombinovanou se vztekem jako hlavní spouštěče fyzických trestů uvádějí v knize Výchova bez ponižování. Sedm kroků k láskyplnému vztahu rodičů a dětí (Portál 2023) také rakouská psychoterapeutka Linda Syllaba se svou kolegyní Danielou Gaigg. Tyto několikanásobné matky třeba přibližují, co děti cítí, když jim někdo vynadá: „většinou pak musím brečet“, „bolí mě z toho srdce“ nebo „studí to“ atd. „Když dítěti vynadáme, naučí se vynadat druhým,“ varují autorky s tím, že stejné je to v případě výsměchu, ponižování, nebo dokonce krajního „zabití“ dětské duše. A protože dospělí mají mnohem víc zkušeností, vědomostí a dovedností, v krizových situacích se vyplatí říct si v duchu: „Moje dítě se učí znát a usměrňovat své pocity. Vydržím to (…), a tak si ze mě může vzít příklad. My jsme tu dospělí a přebíráme plnou odpovědnost.“

Odborníci se dnes shodují, že k fyzickému trestání se rodiče uchylují ani ne tak z přesvědčení, ale pod tlakem a i kvůli vlastním traumatům. Jak v rozhovoru níže uvádí Petra Wünschová, psychoterapeutka a ředitelka centra Locika (které se u nás věnuje prevenci násilí na dětech), ve třech čtvrtinách případů platí, že kdo byl v dětství bit, ten často fyzické tresty obhajuje a bije i své potomky. Wünschová o tom nedávno mluvila i v sérii „Slušný vychování“ v rámci rozhlasového pořadu s rodičovskou tematikou Houpačky na Radiu Wave ČRo. Některá svědectví obětí nepřiměřeného a bezdůvodného trestání z dalších dílů tohoto pořadu jsou až otřesná (pořad je dostupný online).