Když apoštol Petr po vzkříšení Krista mluví k lidu, nic těm, kdo ho poslouchají, nevyčítá. Téměř se s nimi staví do řady. Mohli bychom v tom zahlédnout Petra, který už poznal svou slabost, hořce zaplakal nad tím, že třikrát zapřel, že Ježíše vůbec zná. I on měl dříve, než byl Kristus ukřižován, „nevědomost“ o tom, kým Ježíš je. Vrací se Ježíšova milosrdná slova: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“
Zdánlivě totiž „víme“, co konáme, ale víme to doopravdy? Petr ani předním mužům nic nevyčítá, ale říká, že se naplnilo to, co již dříve Bůh řekl, že Boží Pomazaný musí trpět. Je to „Bůh…
