Možná že při vyřezávání Spejbla s Hurvínkem nemusí být řezbář věřící. Když však vytváříte postavy k pašijovému betlému, bez víry a znalosti evangelií se neobejdete. Tvrdí to Libor Šedina z Bechyně, který s otcem Karlem už osmým rokem vyřezává z lipového dřeva postavy výjimečného velikonočního betlému. Jednotlivé scény z posledních dnů pozemského života Krista obsahují na tři desítky Ježíšů a dvě stovky dalších postav.

Předloha z evangelií

„Náš pašijový betlém je unikát, podobný se u nás v zemi jinde nevyskytuje,“ říká hrdě Libor Šedina u šest metrů dlouhého pódia plného figurek o velikosti 20–30 cm a vysvětluje, že tradice betlémů, nazývaných pašijové, velikonoční nebo postní, se udržovala od 18. a 19. století a po vzniku Československa až do druhé světové války. Po ní zanikly i kvůli nástupu komunistického režimu potírajícího náboženství a křesťanské tradice. Dříve je stavěli v bazilikách, katedrálách a větších farnostech, které si rozsáhlé scenérie mohly dovolit. „Vytvořit ho trvá několik roků. My jsme začali s otcem v roce 2016 a po sedmi letech práce stále ještě není hotový,“ pokračuje Libor Šedina, který dodělává další scény. „Tvoříme je podle evangelií,“ dodává.

Pašijový betlém začíná Kristovým vjezdem do Jeruzaléma na Květnou neděli a směřuje přes poslední večeři a Ježíšovo odsouzení až ke křížové cestě a zmrtvýchvstání. „Náš pašijový betlém patří mezi největší na světě, je asi pátý v pořadí. Podobné, ale menší staví v Itálii, Bavorsku nebo Rakousku,“ upozorňuje Libor Šedina a ukazuje na první scénu znázorňující Ježíše na oslátku. „Ježíš přijíždí po prašné kamenité cestě a Jeruzalémští sundávají pláště, které před něj pokládají. Vítají ho jako krále a Mesiáše, mávají ratolestmi a palmovými listy. Touhle scénou z Květnové neděle začínají všechny pašijové betlémy a postupně se k nim přidávají další výjevy z Kristova života. Závěrečnou scénou je ta, kdy Ježíš vyvádí své učedníky na Olivetskou horu, loučí se s nimi a říká jim, aby křtili druhé ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého a přinášeli evangelium všem národům světa,“ ukazuje na olivovníky vyřezané z lipového dřeva.

Od Lužnice k Dunaji

Řezbář bere do ruky jednu z postaviček a zdůrazňuje, že figurky nemají být strnulé. „Jsme stará řezbářská rodina, kde se umělecké řemeslo dědí z otce na syna už pátou generaci. Můj prapraděda tehdy zakládal živnost řezbářství – betlemářství. Mí předkové se věnovali figurální tematice, většinou řezali figury do kostelních vánočních betlémů nebo postavy světců na oltáře – od malých až po ty, které měřily metr padesát. Vybavovali jimi postranní oltáře v katedrálách. Působili hodně v Rakousku, ve Vídni, ale vyráběli figury i do kapliček na Šumavě nebo do kostelů v Sušici.“

A proč je v tomto betlému tolik Ježíšů? „Je jich opravdu hodně, protože Ježíš je skoro v každé scéně, která znázorňuje konkrétní děj z jeho života,“ vysvětluje řezbář.

Bible mezi dláty

Betlém požehnal biskup Pavel Posád s velkým nadšením. „Byl jsem farářem v Třešti, kde mají lidé po domácnostech tři desítky vánočních betlémů. Lidé za nimi chodí dům od domu a navštěvují je. V tom je jejich krása, že betlém je vždycky u svého konkrétního majitele. Kdyby byl i tento pašijový betlém vystaven někde v expozici, stal by se muzejním kouskem, zatímco v domě rodiny Šedinů pořád žije,“ zdůraznil biskup.

Libor Šedina vyzdvihuje, že při tvorbě mu pomáhá víra. „Všichni naši předkové byli věřící. Když se tvoří figury světců a betlémy, náměty vystupují z Písma svatého a vše se s vírou prolíná. U nás v dílně ležela vždycky Bible a je zde dodneška. Stále z ní čerpáme. Když vyřezáváme novou scénu, nejdřív nalistujeme danou kapitolu a přečteme ji, i když ten příběh známe. Když ji pak tvořím, načtu příběh pětkrát, někdy i dvanáctkrát, abych tehdejší událost pořádně vstřebal,“ říká umělec, který se řezbářství věnuje odmalička, kdy chodil do dílny k dědečkovi Ladislavu a tatínkovi Karlovi.

Cestou lásky a kříže

Pašijový betlém pamatuje z dětství už Liborův otec Karel. „Můj tatínek byl ročník 1916 a dělal ho tehdy se svým otcem. Jako klukovi se mi tenkrát moc líbil. Pak ho koncem 60. let odvezli do Německa a já si od té doby často říkal, že jednou musíme vyřezat nový. Tak jsme šli před pár lety ofotit křížovou cestu do klášterního kostela, abychom měli předlohu, a začali jsme,“ vzpomíná Karel Šedina a ukazuje hrdě na stovky postaviček.

Pokud zavítáte k Šedinům, možná vás budou inspirovat slova, která zde před letošní Květnou nedělí pronesl biskup Pavel Posád: „Pane, dej, ať nám tento pašijový betlém pomáhá hlouběji pronikat do tajemství tvého života a tvé lásky k nám. Ať na tuto lásku statečně odpovídáme každým postojem svého života a stále věrně následujeme tvého Syna Ježíše Krista, zvláště tehdy, když je třeba přijmout kříž a trpělivě ho snášet z lásky k tobě.“

Vyřezávané úryvky z evangelií zachycené v pašijovém betlému jsou k vidění v garáži rodinného domu řezbářů v Bechyni, v ulici U stadionu až do 3. listopadu denně od 10 do 17 hodin.