5. 3. 2024
|Ztratil jsem důstojnost. Sám před sebou, ale i v očích těch nejbližších, sousedů, farníků, kolegů v práci i přátel. Šel jsem krok za krokem k debaklu. Zprvu bez povšimnutí, později si lhal do kapsy, zastíral a manipuloval. Přesto jsem našel cestu ven.
Jsem alkoholik. Říkám to už deset let. Hojil jsem pitím stres, napětí, nejistotu, emočně vypjaté situace – ty příjemné posiloval, bolestné tlumil. Všechno to začalo nenápadně. Závislost je totiž nemoc plíživá a ve chvíli, kdy už vás má ve svých spárech, tak se vás drží jako klíště. Věnoval jsem se od mládí bezmotorovému létání. A s mým pitím to bylo podobné, jako bych seděl v kokpitu větroně, ale nedržel v rukou knipl a pilotování jako by se chopil někdo jiný. Moje umění plachtit, tedy řídit svůj život, včetně mé vůle, důstojnosti a víry v sebe samého, to všechno bylo pryč. Neměl jsem svůj…
Zbývá vám ještě 71 % článku!