Je brzy ráno, nejvzácnější chvíle dne, modlím se breviář. Jsem svěží, otevřený a soustředěný, prostupuje mne radost z laskavé přítomnosti Boží, kolem hluboké ticho, spolubratři ještě spí. Chvíle nejkrásnějších objevů, kdy něco zazáří jako drahokam, a i když to zase pohasne, vím, že to bylo a stále je. „Četbu“, kterou se modlívám latinsky, kde ne všemu rozumím, a tak slovům přisuzuji své vlastní významy, tvoří hymnus, žalm dělený na třetiny, a dva delší texty – biblický a patristický. Často mne tu ohromí něco, co jsem dosud nevnímal, a je to krásné.Dnešního rána se čte žalm 17: „Diligam te,…