20. 2. 2024
|Nápadité způsoby, jak prožít postní poselství hlouběji a opravdověji, nabízejí farnosti a společenství napříč Evropou. Své aktivity obohacují také o aktuální výzvy.
Na prahu postní doby vychází vstříc lidové zbožnosti farnost při katedrále v německé Mohuči. Během večerní bohoslužby druhé postní neděle vystaví k uctění jedinečnou pašijovou relikvii – roušku, která podle tradice zakrývala v hrobě Kristovu tvář. V někdejším korunovačním dómu, jehož historie sahá do 10. století, se nachází bohatá chrámová klenotnice s mnoha mimořádně cennými památkami, navzdory tomu, že byla během staletí několikrát zdecimována. Jádro pokladu tvoří sbírka relikvií kardinála Albrechta Braniborského, který byl mohučským arcibiskupem v letech 1514–1545 a který sem svou kolekci nechal převézt z protestantského Halle – svého rezidenčního města. Kristova rouška je po většinu času uchovávaná v jedné z chrámových krypt. Její vystavení doprovodí teologický výklad generálního vikáře P. Sebastiana Langa.
Klauzurované kláštery ve Španělsku zase propojují postní pozvání s Rokem modlitby, který na letošek ustanovil papež František. Iniciativa „Zpomal, zastav se, modli se“ otevře třetí postní čtvrtek 7. března dveře desítek různých řeholních společenství v téměř všech španělských provinciích a umožní veřejnosti připojit se k jejich večerním modlitbám. Pořadatel Nadace DeClausura na svém webu vysvětluje: „Věříme, že neexistuje lepší škola modlitby než naše kláštery. Proto vás vybízíme k účasti na tomto modlitebním setkání – protože, jak říká papež František, ‚jednat v postní době znamená také se zastavit. Kontemplativní rozměr života, který nám postní doba pomáhá znovu objevit, povzbudí nové síly‘.“ Příchozí se budou moci přidat k liturgii, modlitbě růžence, nešporám nebo tiché adoraci osmi tisíc řeholníků a řeholnic, mezi jinými klarisek, dominikánů a dominikánek, karmelitánů, cisterciáků, benediktinek a dalších řádů.
Ochutnat kontemplativní život umožňuje také iniciativa „Experiment Viborada“ ve švýcarském Sankt Gallenu. Nese jméno zdejší světice z 10. století, urozené dívky, která se po pouti do Říma rozhodla pro život radikální askeze: nechala se zazdít do cely a jediný kontakt se světem pro ni představovalo okénko, kterým jí podávali jídlo. Zemřela jako mučednice při vpádu Uhrů, který předpověděla. Po jejím vzoru se letos už počtvrté nechá vždy na týden zavřít do dřevěné cely poblíž místního kostela sv. Mangena pět lidí – nyní to jsou dva muži a tři ženy od 32 do 86 let. Cela má rozlohu zhruba 12 m2 a vedou do ní dvě okénka – jedno do ulice, druhé do kostela. Tudy budou dobrovolníci dostávat jídlo a vodu, ale také budou dvakrát denně k dispozici kolemjdoucím, kteří s nimi budou chtít diskutovat. „Fascinuje mě, že svatá Viborada právě v askezi a odříkání našla svobodu a bezesporu i lásku,“ okomentoval pro agenturu KNA nejmladší letošní účastník Gabriel Imhof, student náboženské pedagogiky.