13. 2. 2024
|V životě musíme čelit mnohému „umírání“. Současná kultura běžně interpretuje ztráty a zármutky jako invazi něčeho cizího.
My se však můžeme rozhodnout, budouli tyto „malé smrti“ terminální, jestli zdrtí našeho ducha a zboří nám celý život, anebo nás otevřou novým možnostem a nové hloubce přeměny v Krista. Rozdíl tkví v tom, zda setrváme s Ježíšem, budeme-li zůstávat v něm a nepřestaneme s ním komunikovat. V Getsemanské zahradě vidíme Ježíše neklidného, plného bolesti, zarmouceného až k smrti. Vidíme ho, jak třikrát padá tváří k zemi a zápasí v modlitbě. Také ovšem vidíme, že Otec nevyslyší Ježíšovu prosbu, aby od něj byl odňat kalich utrpení. Všichni bychom chtěli Ježíše následovat do hojného života…
Zbývá vám ještě 72 % článku!