Rudolf naštěstí není agresivní a je vděčný. Když jsem s ním dnes seděl nad hrnkem horkého čaje a poslouchal jeho zmatenou řeč, bylo mi ho líto. Nikoho nemá, nic neumí, s nikým se pořádně nedomluví. Žije si ve svém iluzorním vnitřním světě a možná je v něm i trochu šťastný. Těší se, až ho zase zavřou - jedině ve vězení má zajištěné jídlo, teplo a střechu nad hlavou. Rudolf není jediný. Mnoho lidí trpí. Někdy nám působí bolest příroda: přijde povodeň, tornádo, zemětřesení. Učíme se stále lépe je předvídat a odstraňovat jejich následky. Nebo úrazy a nemoci: ty zase umí léčit moderní medicína; a…