Lze pomyslet na utrpení dítěte, jehož „povolenka k životu“ se teprve promýšlí. Spekuluje se a kalkuluje. Možná můžeme trpícího Pána vidět v lidech, kteří doprovázejí jeho mámu životem a sami si nesou každý dost svých zmatení a nejistot. Také v tom všem našem mravenčím „azylovém“ shonu můžeme spatřit skutečného Krista, který velmi silně prožívá a na svých bedrech nese každé lidské vítězství i selhání. Zkusme si to představit: naše vlastní přejícná dobrota se absolutně nedá srovnávat s tou Boží, a přece víme, jaké utrpení nám někdy působí, když druhému přejeme dobro, ale ten je z různých důvodů…