Popel. Voda. Světlo svíce. Na symbolech doby postní uchvacuje, jak působivé jsou ve své jednoduchosti a jak široce jsou srozumitelné. Pozorujeme loňské velikonoční „kočičky“, zaprášené a vysušené na troud, jak prudce vzplanou a rozpadnou se na prach. Sledujeme při kající bohoslužbě jejich popel a rozumíme: takto končí všechno živé, takto vypadá smrt. Necháme si jím posypat čelo, a tím vyjadřujeme svoji sounáležitost s ostatním stvořením, skutečnost, že i my se budeme jednou…