Při příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu tak nastává v osmi katedrálách v Česku největší koncentrace různých řeholních hábitů a všech osob, které svůj život zasvětily Bohu. Biskupové společně s řeholníky, řeholnicemi, zasvěcenými pannami a členy různých hnutí a komunit slaví z rozhodnutí papeže Jana Pavla II. tento prastarý svátek také jako den díkůvzdání Bohu za povolání k zasvěcenému životu. „Letos se toto setkání týká šesti stovek mužů, z nichž je 463 kněží, a 966 žen. V osmi diecézích dorazí na tato setkání z celkem 229 klášterů, řeholních domů nebo komunit,“ přibližuje Daniel Chytil, který má na sekretariátu České biskupské konference na starosti statistické údaje. Průvodem se svícemi a jejich žehnáním oslavuje církev Krista jako „světlo národů“ už od raného křesťanství. Těmito slovy totiž označil stařec Simeon malého Ježíše, kterého přinesla Maria podle židovského obyčeje 40. den po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila Bohu (Lk 2,22-38).

Svíčky požehnané 2. února se pak v lidovém křesťanství staly symbolem ochrany před ohněm, bouřemi a blesky. Při této příležitosti se nejen zdobí, ale někde si je dokonce i vyrábějí. Novinkou je využití svící jako symbolu spojení zasvěcených osob s biskupem, když je např. v Plzni řeholníci a řeholnice v průvodu předávají biskupovi (více na str. 7 v malém sešitě). Hromnice se v českém jazykovém prostředí vážou s největším počtem pranostik – je jich kolem čtyřiceti. Nejznámější z nich je „Na Hromnice o hodinu více“. Postřeh našich předků, že den je o hodinu delší než krátce před Vánoci, tedy v době zimního slunovratu, však není příliš přesný. Ve skutečnosti v našich zeměpisných šířkách přibývá 2. února k pranostikou slibované hodině ještě dalších dvacet minut světla.

Teprve na Hromnice se také v některých farnostech a domácnostech sklízí betlém a vánoční stromek.