23. 1. 2024
|Není to tak dlouho, co o sobě papež mluvil v první osobě množného čísla. Dnes zájmeno „my“ v jeho ústech značí, že jsme všichni na jedné lodi. Výzkum jazyka papežových poselství ukazuje, že komunikace Vatikánu se vyvíjí, a to překotně.
Když jsme na sklonku roku 2021 seděli ve Vatikánu v přijímacím pokoji papežova mediálního poradce Daria Vigana a diskutovali s ním o našem výzkumu papežských textů, uvědomili jsme si, jak komplexní práce se skrývá za mediálním obrazem papežů dnešní doby. Předložili jsme mu tehdy náš výzkum, který sleduje, jak se proměňuje vztah papežů k adresátům v poselstvích k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků. Mimo jiné jsme mu ukázali, jak z našeho výzkumu vyplývá, že papežové někdy okolo roku 2008 upouští v textech od imperativu „muset“, když mluví ke společenství církve. Dříve hojně používané slovo se dokonce ve Františkových textech posledních let úplně vytrácí. To Daria Vigana velmi zaujalo. S úsměvem podotkl, že až se bude bavit s paní, která text připravuje na další rok, naše zjištění jí předá.
S napětím jsme potom čekali na lednový svátek sv. Františka Xaverského (24. ledna), kdy každoročně vychází nové poselství k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků (ten se slaví vždy 7. neděli velikonoční – pozn. red.). Ani v roce 2022 jsme zde slovo „muset“ nenašli. V loňském poselství se po několika letech sice imperativ opět objevil, ale ve významu „Je třeba co nejdříve zastavit válku“ (v doslovném překladu: musí být zastavena).
Další změna, která provází texty papežů ke dni sdělovacích prostředků, je změna v oslovení čtenářů. Nemáme na mysli oslovení v úvodu poselství, to zůstává stejné. Mění se nejen uvažování o komunikaci, ale i komunikace samotná. Jan Pavel II. ve svých poselstvích nabádá: „Řekněte jim, aby něco udělali.“ Jeho základní idea je, že poselství se dostanou ke kněžím a ti dále budou předávat papežova slova k profesionálům v médiích. Odpovídá to době, ve které Jan Pavel II. žil. Heidi Campbellová, americká profesorka mediálních studií věnující se tzv. digitální religiozitě, nazývá Jana Pavla II. televizním papežem. Známý je papežův výrok: „Co není v televizi, jako by nebylo.“ I když byl za Jana Pavla II. zahájen provoz internetových stránek vatican.va a během jeho pontifikátu vyšly dva základní texty týkající se rozvoje komunikace na internetu (Etika na internetu, 2002 a Rychlý vývoj, 2005), i když dal poselství ke dni sdělovacích prostředků v roce 2002 název „Internet – nové fórum pro hlásání evangelia“, jeho osobní působení na internetu bylo minimální. Sám s počítačem vůbec nepracoval a sestra Judith, která měla na starost zřízení a chod vatikánských internetových stránek, si po několika letech posteskla, že stále čeká na papežovu návštěvu.
Ale i v textech určených k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků je zřejmé, že své myšlenky Jan Pavel II. vysílá zejména ke kněžím, kteří mají jeho poselství předávat dále. Nejpoužívanější kromě slova „média“ jsou zájmena ONI a JEJICH. To může hodně napovědět, jak oslovuje komunitu. Zájmeno MY, které se dostane v těchto textech do popředí u dalších papežů, se zde nevyskytuje. V pojetí Jana Pavla II. je MY velice často chápáno ve vztahu „MY, KNĚŽÍ“.
Benedikta XVI. pojmenovává Heidi Campbellová zase „tweetujícím papežem“. První papežský tweet odešel za velkého zájmu médií 12. 12. 2012. To bylo tři měsíce předtím, než Benedikt XVI. abdikoval. Kdo by se podíval na záznam tohoto aktu (video je k dispozici na YouTube), uvidí, že papež sedí u tehdy posledního modelu špičkového tabletu, kde je připraven první tweet, a před řadou světových médií v audienční síni chce prostým dotekem prstu odeslat zprávu do celého světa. Jenže to, co je pro řadového uživatele banální úkon, ťuknout na tlačítko „odeslat“, bylo pro papeže obtížné. Zpráva se odeslala až po zásahu vedle stojícího asistenta.
Je zřejmé, že poslední tři papežové vzhledem k pokročilému věku nelnuli a nelnou k moderním technologiím, přestože je ve svých textech maximálně podporují. Benedikt XVI., ač sám počítač stejně jako Jan Pavel II. nepoužíval, se znovu ve svých textech určených mediální komunikaci odvážně pouští do podpory evangelia prostřednictvím internetu: „Kněží jsou vyzváni, aby ohlašovali evangelium, a to pomocí nejnovější generace audiovizuálních zdrojů, které vedle tradičních prostředků mohou otevírat nové široké pohledy na dialog, evangelizaci a katechezi“ (Benedikt XVI. v roce 2010). Když si pak prohlédneme nejčastěji užívaná slova u Benedikta XVI., uvidíme, že do středu nejpoužívanějších slov se dostává komunikace. A taky se objeví vedle slov ONI a JEJICH už zmíněné zájmeno MY, jehož význam se u Benedikta XVI. posouvá od komunity kněží ke komunitě křesťanů. V jeho textech se převážně vyskytuje ve spojení: „MY, KŘESŤANÉ.“
Papež František převzal sociální média po svém předchůdci chvíli po spuštění a okamžitě začal pracovat na modernizaci celého mediálního arzenálu Vatikánu. V roce 2015 proměnil zásadně strukturu Dikasteria pro komunikaci a během několika let se stal jedním z nejsledovanějších světových lídrů na Twitteru (dnes síť X). A Heidi Campbellová ho pojmenovala „selfie papež“, protože se jako první papež začal fotit na selfie fotografie.
Jeho postoj k virtuálnímu prostoru internetu a sociálních sítí v textech určených mediální komunikaci je novátorský nejen v tom, že podporuje evangelizaci v online prostoru, ale také v tom, že se obrací nejen ke kněžím či mediálním profesionálům, ale jeho texty jsou určeny pro nejširší komunitu. To znamená nejen pro katolíky, křesťany, věřící, ale pro všechny lidi, kteří jsou ochotni naslouchat. Tento trend je zřetelný ve složení followerů (následovníků) na papežových sociálních sítích. Většina z nich se nepřiklání k žádnému náboženství, přesto Františka na sociálních sítích sledují. A s tím také souvisí proměna, kterou můžeme vidět v jeho poselstvích k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků.
Nejpoužívanějším Františkovým slovem v těchto vzkazech je zájmeno MY. A dalším takovým slovem je NAŠE. Nově zde nalezneme i slova jako NASLOUCHÁNÍ a PŘÍBĚHY. Proměna v komunikaci je už jen z těchto slov patrná. A když se podíváme detailněji, jak zájmeno MY František používá, zjistíme, že se obrací na širokou veřejnost. Tam, kde Jan Pavel II. používá: „Oni by měli,“ říká František: „Pojďme to udělat společně.“ Zájmeno MY v jeho případě zahrnuje širokou komunitu lidí, které může oslovit. Znamená: „MY LIDÉ.“
Za média a mediální komunikaci už nezodpovídají profesionálové, mediální obsah nereguluje autorita, ale papež se obrací ke všem lidem dobré vůle, kteří jsou aktivními aktéry mediální komunikace. Důležitá a opakovaná slova jsou dialog, komunikace a příběh. Místo slov „musíme“ a „měli bychom“ ve všech jejich variantách se objevují více pojmy jako milosrdenství, pochopení, sledování a naslouchání. Imperativ se v jeho poselstvích objevuje většinou jen v přímých citacích z biblického textu. Větší citlivost pro komunitní „MY“ může mít současně spojitost se synodálním procesem, který papež František zahájil a ve kterém se snaží zahrnout do diskuse o budoucnosti katolické církve každého jednoho věřícího.
Když jsme vloni během konference na Papežské univerzitě Santa Croce v Římě oslovili členku Dikasteria pro komunikaci Natashu Govekarovou a začali jsme jí popisovat naše poznatky z analýz papežských poselství ke dni médií, čekali jsme, že nám řekne podrobnosti, jak vzniká námi analyzovaná strategie. Paní Govekarová si ale začala psát poznámky a z naplánované krátké návštěvy v Dikasteriu pro komunikaci se stala hodinová diskuse nad našimi poznatky. Opět jsme si uvědomili, jak komplexní musí být systém mediální prezentace vatikánského stolce – nicméně jsme odcházeli v nejistotě, že to, co jsme zanalyzovali, nebyla jasná strategie, ale skrytý život slov, které vypovídají víc než cokoliv jiného o změně komunikačních kanálů v době sociálních sítí.