Dnes celá Evropa přemýšlí o tom, co vlastně znamená být Britem, být Němcem, být Čechem. A u nás o tom přemýšlíme také. Být Čechem neznamená jen to, že mám stejný občanský průkaz či pas. Znamená to, že znám Babičku, Kytici, že jsem možná četl Bibli, že znám české a moravské národní písně, že znám básně našich velkých básníků. To tvoří podstatu češství. A do podstaty našeho národa nepochybně patří i to, že se dokážeme postarat o všechny, kteří z důvodu nemoci nebo věku takové štěstí jako my nemají a potřebují naši pomoc. To je princip solidarity. A Tříkrálová sbírka to dokazuje, protože spojuje generace. Spojuje malé koledníky se všemi, kteří přispívají, a skrze ně potom i ty, kteří pomoc potřebují z důvodu nemoci, handicapu nebo stáří.

Kromě finanční pomoci přináší Tříkrálová sbírka největší vzkaz právě pro mladé. Pro koledníky, kteří najednou pochopí i v tomto mladém věku tu triviální vánoční pravdu, kterou si všichni připomínáme pod stromečkem - že dávat je lepší než dostávat. A to je kouzlo Vánoc, které na nás na všechny funguje a kdy přichází Bůh. Ne ten, kterého bychom prosili, nebo kterého bychom se báli, že nás bude trestat, ale Bůh, který sám naopak potřebuje naši pomoc. Má podobu malého dítěte, k němuž se schází do Betléma všichni pastuškové, koledníci a každý kdo může, něco přinese. Ti nejchudší zazpívají, pekař přinese chléb, švec přinese boty a najednou si všichni uvědomujeme, že když člověk dává, tak dostává. Je to velmi triviální a velmi jednoduché, ale takhle to funguje!

Největší dopad má tedy Tříkrálová sbírka na naše malé koledníky. Aby si uvědomili, že jsme spojeni s celým národem, s rodiči, s prarodiči, že má smysl dělat dobré věci, že má smysl dobře naplnit čas. Proč? Protože národ bude silný jen tehdy, když se dokáže postarat o své slabé. Národ bude bohatý jen tehdy, když se dokáže postarat o své chudé. A stane se nezranitelným jen tehdy, když se dokáže postarat o své zraněné a nemocné.