Sestupovala jsem po Nových zámeckých schodech a zadívala se na kopuli kostela sv. Mikuláše. Míjí mě dva anglicky hovořící mladí muži. Jeden z nich nadšeně sděluje svému kamarádovi: „Toto je nejkrásnější katedrála v Praze.“ Ohlédla jsem se dozadu na svatovítskou katedrálu a pobaveně se usmála. Dobrá, říkám si, miluje baroko víc než gotiku. Ostatně tento malostranský kostel se těší pověsti jedné z nejcennějších staveb na sever od Alp. Ale to, že jej označil na katedrálu, to je přece ignorantství, říkám si v duchu. Katedrálu přece máme v Praze jen jedinou. V tom okamžiku jsem se zarazila. Můj…