Na sklonku minulého týdne začalo mezi Hamásem a Izraelem platit příměří a výměnou za palestinské zajatce se na svobodu dostala první rukojmí unesená při teroristickém útoku na Izrael 7. října. Na obou stranách jde převážně o děti, dospívající a ženy. „To, že se dosáhlo dohody o propuštění aspoň některých rukojmích, je pozitivní, protože dosud byl jediným komunikačním kanálem ten vojenský. Je to cesta k zahájení jiných než vojenských řešení,“ zdůraznil v sobotu 25. listopadu kardinál Pizzaballa s tím, že armáda nemůže situaci dlouhodobě vyřešit a že sám spatřuje řešení v samostatném palestinském státu. „Tato válka je velmi jasným svědectvím toho, že oba národy spolu nemohou žít, alespoň ne v tuto chvíli,“ poznamenal.

Perspektiva samostatné národní existence by podle něj oslabila i vliv, který má v Gaze islamistický Hamás. „Musíte postupně, trpělivě, dlouhodobě odstraňovat vše, co živí tuto ideologii: tedy její kořeny,“ prohlásil kardinál Pizzaballa a dodal: „A protože je Hamás také náboženská ideologie, je velmi důležité pěstovat mezináboženský dialog a rozvíjet náboženský diskurz, který není zaměřen na nenávist.“

Věříme, že Alex žije

Mezi rukojmími, která Hamás odvlekl do Pásma Gazy, zůstávají mnozí nezvěstní. To je také případ Alexe Dancyga, historika památníku Jad Vašem, narozeného v roce 1948 ve Varšavě, který se do Izraele přestěhoval s rodiči a sestrou jako devítiletý chlapec a má polské i izraelské občanství. Byl unesen z kibucu Nir Oz v Negevské poušti. Dancyg zasvětil celý život tomu, že přibližoval židovskou kulturu Polákům a naopak. Jezdil kupříkladu s mladými Izraelci na místa někdejších koncentračních táborů v Polsku a vysvětloval jim historii šoa, vzdělával pro tuto činnost nové průvodce, zprostředkovával kontakty mezi izraelskou a polskou mládeží a také školil polské učitele, muzejníky nebo kněze.

V Izraeli i Polsku je ikonou úsilí o polsko-židovské porozumění. Proto ho také krátce po jeho únosu ocenila Polská rada křesťanů a Židů čestným titulem Člověk smíření. Ten udílí osobnostem, které se zasazují o sblížení mezi křesťany a Židy. V minulosti jej obdrželi například zakladatel Komunity Sant’Egidio Andrea Riccardi, Mons. Tomáš Halík nebo „papežův rabín“ Abraham Skorka. „Udělením titulu Člověk smíření Alexi Dancygovi chceme ukázat, jak důležité je to, co dělá – tedy budování mostů – zejména v dnešní době,“ řekla agentuře KAI Marta Titaniecová z rady. „Modlíme se a věříme, že Alex žije a že mu budeme moci titul předat osobně,“ dodala.

Naděje se nevzdává ani P. Wiesław Dawidowski OSA, někdejší křesťanský spolupředseda rady, který Dancygovi napsal otevřený dopis do online magazínu Wieź. „Alexi! Ať jsi kdekoli, věřím, že to čteš a že se vrátíš. Koneckonců se musíme ještě setkat na tvé vzdělávací pouti po Polsku, kde mladým Izraelcům ukazuješ jejich spojení s Polskem,“ píše P. Dawidowski a vzpomíná, jak se spřátelili na semináři institutu Jad Vašem o holokaustu věnovaném katolickým kněžím z Polska a poté se vídali pravidelně. „Alex je typický ‚homo politicus‘. Sám sebe označuje za idealistického kibucníka a socialistu. Nesnáší nacionalismus, vadí mu extrémní izraelská pravice i polské protižidovské fobie. A je romantik: čte v Negevské poušti Mickiewicze a v jeho domě je na policích nejlepší polská literatura,“ svěřuje P. Dawidowski a uzavírá: „Chci věřit, že žije, a proto o něm píšu v přítomném čase – v naději, že ho brzy uvidím.“

Spolu s dalšími unesenými Izraelci na Dancygův případ upozorňuje kampaň „Bring Them Home Now“ (Přiveďte je zpět domů), skrze kterou rodiny zavlečených tlačí na místní veřejnost i mezinárodní společenství, aby pomohly jejich blízké osvobodit.