Letos chceme tuto pomyslnou cestu osadit milníky kardinálních ctností, které jsou - stejně jako adventní neděle - čtyři. Ač jejich výčet asi nezní dobrodružně (moudrost, spravedlnost, mírnost a statečnost), není život s nimi rozhodně žádná nuda. Nejsou to přikázání ani pokyny „co nedělat“. Neříkají, kde začíná hřích, tedy jednání v rozporu s Božím řádem. Jsou spíš vodítkem a cestou k tomu, co naopak dělat, jak žít a svou každodennost naplnit dobrem.

Jeden terapeut vysvětloval lidem závislým na alkoholu, že schopnost abstinovat a vést dobrý život je jako péct cukroví. Když se podíváme na jednotlivé ingredience, některé ani nevypadají příliš lákavě. Ale když dáme dohromady mouku, hořký kakaový prášek, cukr, olej, mléko, či máslo a navrch čokoládu, vytvoříme lahodný celek. Také životem ze čtyř ctností můžeme (nejen v adventu) svůj život proměnit v mnohem příjemnější pobyt na této zemi. Podobně jako když smísíme ingredience, které samotné nejsou ani moc k jídlu nebo pochutnání, a upečeme si z nich skvělé vánoční cukroví.

Čtyři ctnosti, čtyři neděle

Není cílem této přílohy vytvořit nějaký studijní materiál pro posluchače teologických fakult, ale představit ctnosti jako pozitivní program křesťanského života. Nic vzdáleného. Ctnosti totiž nejsou sochy Matyáše Bernarda Brauna. Nečekejte proto nějaké dramatické svaté vytržení, jaké se odráží ve tvářích jeho slavných alegorií, které jsou k vidění na Kuksu (spolu s neřestmi).

Oslovili jsme čtyři osobnosti života církve a vyptali se jich, jak každý jedné z kardinálních ctností rozumí. A hlavně, jak ji můžeme uvádět do své všednosti třeba teď v období adventu, jak může vypadat umírněný, statečný, spravedlivý a moudrý život.

1. neděle adventní:

Abatyše benediktinské komunity Venio Francesca Šimuniová nám při své návštěvě Prahy vyprávěla o umírněnosti. Nejen proč a jak se něčeho zříkat, ale zaměřila se i na vše, co nám naopak schází a čeho bychom potřebovali více.

2. neděle adventní:

Vojenský kaplan P. Petr Šabaka, který působí u „chemiků“ v Liberci, díky službě v armádě ví, co to je statečnost, jak se v ní cvičí vojáci a jak odvážní musíme být na to, vylézt ze zákopů svého strachu, obav a nedůvěry.

3. neděle adventní:

Jakub Kříž je advokát, který se pohybuje v soudních síních i za katedrami vysokoškolských poslucháren. Jenže stačí ke spravedlnosti jen naplňovat právo? A co takové milosrdenství?

4. neděle adventní:

P. Pavel Pola OCD nabízí na alespoň jediný a závěrečný den celého období podněty k životu z moudrosti a s moudrostí. Zdaleka to neznamená chytrost. Moudří totiž mohou být i lidé s Downovým syndromem.

Ke každému rozhovoru jsou připravené také modlitby, drobné postřehy či zajímavosti a zejména krátká „punkta“, tedy několik bodů k zamyšlení, k rozjímání a ke hledání způsobů, jak poněkud abstraktní ctnosti oživit ve své rodině, mezi blízkými i v duchovním životě s Bohem.

Kardinální ctnosti: od antických myslitelů až po sv. Tomáše a katechismus

Z poučky bychom se dozvěděli, že kardinální ctnosti, někdy též základní ctnosti (latinsky cardinalis - hlavní, pozn. red) jsou v křesťanství čtyři hlavní dobré lidské vlastnosti, čtyři pozitivní návyky, kolem nichž jsou ty ostatní seskupeny. Každá další ctnost v sobě tyto čtyři určitým způsobem obsahuje a rozvíjí je. Zmiňují je již antičtí myslitelé a ty hlavní vyjmenovává například Cicero. Seznam přebírá sv. Ambrož, který také zavádí označení kardinální ctnosti. Na křesťanské půdě je systematicky rozpracovává sv. Tomáš Akvinský, který je v díle Summa theologiae uvádí jako moudrost (lat. prudentia), spravedlnost (lat. iustitia), mírnost či umírněnost (lat. temperantia) a statečnost (lat. fortitudo). Oslava těchto čtyř ctností (i pod jinými jmény) se nachází i v Bibli, např. ve starozákonní knize Moudrosti (Mdr 8, 7): „A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti.“ Podle Katechismu katolické církve kardinální ctnosti vposled vycházejí z tzv. božských (teologálních) ctností, jimiž jsou víra, naděje a láska. Jejich původem, důvodem i předmětem je samotný Bůh, který je jako milost daruje do duše věřících, aby byli uschopněni k ctnostnému životu. Z toho důvodu jsou někdy též nazývány jako vlité ctnosti.