V mládí jsem nemohl dlouhou dobu přijít na chuť varhanní hudbě. Připadala mi pořád stejná, a navíc pochmurná. Možná i proto, že jsem ji měl spojenou s kostelem, kde se lidé tváří až tak děsně vážně, že by se toho mohla radostná zvěst leknout a utéct už před kropenkou. Cestu k nim jsem našel díky jednomu nadšenému varhaníkovi z jihlavské farnosti. Ten, když mluvil o milovaných varhanách a pouštěl mi ukázky, připomínal mi sopku chrlící lávu a svým zaujetím mě nakazil. Dnes mě tato hudba uklidňuje, už mi…