Páteční ráno začíná v hlavním sále Centra Mariapoli vážně: mladí Slovinci, kteří moderují dopolední program, připomínají papežovo pozvání modlit se dnes s celou církví za mír zvláště ve Svaté zemi a na Ukrajině. Vzápětí se však atmosféra uvolní a zase jsme na typické mládežnické akci, s dychtivostí, pošťuchováním a občasnými výbuchy smíchu. Od středečního večera až do neděle tu tráví čas 220 mladých členů Hnutí fokoláre z „Gen 3“, tedy třetí fokolarínské generace, ze třinácti evropských zemí. Děti mezi třinácti a sedmnácti roky se tu společně modlí, navazují přátelství, nabírají podněty při přednáškách a v diskusních skupinkách, je čas na pohyb, muziku i hry.

Na pódiu právě představuje účastnice z Běloruska církev ve své zemi. Na promítacím plátně se objeví třeba Červený kostel v Minsku nebo obraz patronky Běloruska sv. Eufrosiny. Prostřednictvím národních svatých se prezentuje také početná polská výprava: vidíme sv. Hedviku, sv. Maxmiliana Kolbeho i teprve před několika týdny blahořečenou rodinu Ulmových. V publiku se sem tam ozve hlasitý pozdrav nebo zavlaje příslušná vlajka. Každý drží v rukou mobil. No tohle?! Ale ne, právě díky mobilům, přesněji internetovému propojení přes Zoom, mohou účastníci dění na pódiu sledovat v některém z dvanácti jazyků, do kterých jim simultánně tlumočí dobrovolníci z kabiny v předpolí sálu.

Také Mitko z Bulharska, který si vzal pod palec zvučení, je dobrovolník. „Když jsem byl stejně starý, jako jsou teď oni, hodně lidí mě vedlo a staralo se o mě, aby mi ukázalo sílu spirituality a jednoty v ní. A tak jsem rád, že to teď mohu komunitě vrátit,“ zdůrazňuje třicátník.

Moudře využít svůj čas

Tlumočení se zvlášť hodí při přednáškách. Ta dnešní v podání dlouholetého člena Hnutí fokoláre a jednoho ze spolupořadatelů kongresu Jana Diblíka právě následuje. Věnuje se tématu, jak, ale především proč moudře hospodařit s časem. Dojde i na zmíněné mobily – připomenou je samy děti, když dostanou prostor, aby se do výkladu zapojily. Nejde tu však o to, něco jednoduše zakázat, ale vyzdvihnout nesmírnou hodnotu času našich životů, který je Božím darem.

„Zkuste si cenu svého času vyčíslit. Jak byste s ním nakládali, kdybyste si představili, že hodina vašeho času má hodnotu třeba sto eur? Chtělo by se vám ho pak promarnit u hloupých videí nebo bezcennou četbou?“ překvapuje Jan Diblík. Obratem účastníkům ukazuje, jak radila využít život Chiara Lubichová, zakladatelka Hnutí fokoláre. Podle barev duhy rozdělila oblasti, o které má smysl v životě usilovat tak, abychom odpovídali na Boží vůli. Například červená symbolizuje lásku ve společenství, modrá hledání moudrosti a poznání, fialová dobrou komunikaci. „Když tyto ‚barvy‘ žijeme vyváženě, dají dohromady světlo, kterým můžeme osvětlovat své okolí,“ zakončuje Jan Diblík.

Škola dobrého života

Zatímco se mládež připravuje o tématu debatovat v skupinkách pojmenovaných podle názvů měst ze zemí, odkud přicestovali (např. Košice, Vilnius, Budapešť, Antverpy nebo Brusel), Jan Diblík mi vysvětluje: „Gen 3 má každoroční světový sraz v Castel Gandolfu. Letos na přelomu roku tam jel od nás celý autobus. Když jsem pak poslouchal ohlasy dětí a viděl, kolik jim to dalo, byl jsem fascinovaný. V tomto věku jsou velmi tvární. Domluvili jsme se proto s dalšími, že bychom jim rádi nabídli takovouto ‚školu života‘, kam by mohli přizvat i své nevěřící kamarády.“ A protože i mladí lidé si přáli setkání jako v Castel Gandolfu brzy zopakovat doma, zapojili se do příprav – sami vymysleli místo i termín a připravili také webové stránky kongresu. O vztazích, přínosech sportu nebo zvládání stresu jim přijeli přednášet třeba ředitelka českobudějovického Diecézního centra pro rodinu Martina Fürstová nebo P. Tomáš Hoffmann z královéhradeckého Diecézního centra pro mládež Vesmír.

Mše sv. v katedrále

Mládež je ze setkání nadšená, protože tu potkává vrstevníky z jiných zemí a navazuje nová kamarádství. „Třeba si vždycky nerozumíme jazykem, ale přes sport jsme se skvěle propojili,“ říká Pražák Vincent. A kamarádky z Belgie Chany a Will připojují: „Když jsme šli včera na oběd, pro některé z nás nebylo v jídelně dost místa, museli jsme se přesouvat jinam, ale nikdo se nenechal otrávit a dál vládla dobrá nálada,“ vyzdvihují.

Právě na pátek, kdy se na kongres do Vinoře vypravil také Katolický týdeník, připadl pomyslný vrchol programu: po obědě odvezly mládež autobusy do centra Prahy, kde je čekalo putování po místech křesťanského života. Poznat Prahu jako významné evropské město byla pro ně lákavá příležitost – jak se mnozí z nich pro KT shodli. V podvečer pak oslavili společnou mši sv. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, které předsedal arcibiskup Jan Graubner. Ten nakonec všechny účastníky kongresu pozval na večeři do Arcibiskupského paláce.