Toto Boží slovo dojímá: Ježíš přichází do města Naim se svými učedníky zrovna v době, když vynášejí mrtvého. Žena je v úzkých – nemá už muže ani syna. Nemá minulost ani budoucnost. Jen temný smutek. Ježíš ji nemíjí. Naopak: vidí její smutek, je mu jí líto. A jeho lítost není jen jakési sladké dojetí a slovní útěcha. Když Kristus soucítí, dělá konkrétní čin. Přichází k zemřelému, dotýká se ho a mluví s ním, jako by byl živý: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ A vrátí ho jeho matce. Udělal něco nestandardního, mimo šablony. Když se dotknul már, stal se v tehdejších očích nečistým. Ježíš tady…