3. 10. 2023
|Podobenství z Matoušova evangelia (21,33-43), které uslyšíme tuto neděli, se odehrává při práci na vinici (podobně jako to z liturgie minulé neděle). Avšak jeho skutečný smysl leží hlouběji. Chce nám ukázat, kam až může vést lidská chamtivost a tvrdost našich „neobřezaných“ srdcí. Vlastně nám nastavuje zrcadlo.
Jak se píše v knize proroka Izajáše, Hospodin pečuje o svůj lid, jako když hospodář láskyplně spravuje vinici. Trpělivě kypří půdu, vybírá kameny, staví zídky, sází révu. Protože svou vinici miluje (srov. Iz 5,1-7). Ano, podle svědectví hebrejských proroků se Bůh „raduje ze svého lidu, láskou umlká“, a dokonce nad ním „jásá a plesá“ (Sof 3,17). Odvrácená strana dějin Božího lidu Při pohledu do církevních dějin se to zdá skoro neuvěřitelné, ale Hospodin podle Písma touží „přebývat uprostřed svého lidu“. Volí si pospolitost věřících jako svůj příbytek. Jenže dějiny Božího lidu mají i svou…
Zbývá vám ještě 85 % článku!