Stejně jako velký zástup ve Zjevení jsme se modlili v tichu a naslouchali „velkému tichu“ (srov. Zj 8,1). Ticho je důležité, je mocné: může vyjádřit nevýslovný smutek tváří v tvář neštěstí, ale také ve chvílích štěstí radost, která přesahuje slova. Ticho je v životě věřícího zásadní. Leží na začátku i na konci Kristovy pozemské existence. Otcovo Slovo se stalo „tichem“ v jeslích a na kříži, v noci narození Páně a o Velikonocích. Ve světě plném hluku už nejsme na ticho zvyklí, ba někdy ho těžko snášíme, protože nás konfrontuje s Bohem i s námi samými. Přesto je základem řeči a života. Sv.…