Poprvé naživo jsem mohla vidět klasiku z pera Ladislava Stroupežnického – Naše furianty v Národním divadle. Zdá se mi, že po věhlasných bardech se herecká generační obměna vydařila, mladí zdatně sekundují stále velmi schopnému 80letému Františku Němcovi. Vesnický souboj o místo ponocného má četné přesahy – třeba dovolávání se svědomí a pravdy. Setkáváme se zde s dobrou vůlí i prchlivostí, lží, pokusem o lynč, ale i s rozdílem mezi učeností a „vzdělaností“ těch, kdo „svět viděli na vlastní oči“ – voják a švec. Při domácích pracích si pouštím podcasty a rádio. Právě se nořím do trpké, ale oči…