5. 9. 2023
|Při pohledu na rozestavěný klášter v Drastech nás téměř automaticky napadne otázka: „Kdy to bude dokončeno? Kolik ještě zbývá?“ Stavíme přece proto, abychom postavili. Možná se v podtextu této otázky skrývá přání: „Hlavně aby tu už vše bylo na svém místě a mohli jsme zažívat Boží přítomnost.“
Koneckonců, nejsme dost uspěcháni, unaveni, neřešíme u nás i ve světě spoustu palčivých problémů? Už aby v Drastech byl klid a my jsme se zde mohli aspoň na chvilku schovat před bolestmi světa i svými. Jako by se zde budoval nějaký stánek úmluvy - a čeká se na to, až do něj vstoupí Bůh. Jenže Bůh sem vstoupil, ještě než se začalo stavět, v impulsu, nápadu, potřebě, skrze odvahu sester přistoupit na novou cestu. Bůh nebude přítomný, až pro něj něco uděláme, Bůh je vždy přítomný, to znamená milující. Na nás je, abychom byli přítomni jemu. Neznám důležitější životní úkol, než je být přítomen…
Zbývá vám ještě 78 % článku!