Už jste si zvykly, že jste karmelitky z Drast a ne z Hradčan? Myslím, že beze zbytku. Dny a měsíce v Drastech jsou tak intenzívní, že - po pravdě řečeno - ani moc nemáme kapacitu nějak vzpomínat. Je potřeba naplno žít přítomností a tím, co je v blízké budoucnosti před námi. Pozemek jsme koupily před pěti lety a v Drastech žijeme tři roky, někdy nám ale připadá, jako kdyby to bylo už deset nebo i více let, protože se toho událo tak moc. Když si prohlížíme fotky, říkáme si, že to snad ani není možné, že pozemek a dvůr tak vypadal třeba před třemi lety. Zároveň ale vnímáme, že jsme i daleko…