Jel jsem zrovna přes Vysočinu, když jsem si vzpomněl, že na mě zase brzy přijde řada, abych čtenáře KT potrápil svým fejetonem. Zároveň mi došlo, že nemám žádné pořádné téma. Na nic jsem tedy nečekal a zastavil v nejbližší vesnici na místě, které, jak už to mám vyzkoušené, mou imaginaci výborně podněcuje. Ne, nezaparkoval jsem u hospody, jak by někdo mohl předpokládat. Dokonce ani u kostela, před obecním úřadem nebo hasičskou zbrojnicí. Zastavil jsem u hřbitova.Mám rád všechny hřbitovy a ty venkovské zejména. Bývá tu klid, voní lesy a práší se z polí. Jsem tu sám, procházím se mezi rovy a…