Přijel jsem po nějaké době k rodičům na venkov, mají malou farmu, zhruba 70 ovcí. „Neprší,“ zněla odpověď na moji otázku, jak se mají. Stádo už se nedá udržet v ohradě, má hlad, pastviny vypadají jako savana v Africe. Kombinace veder a nedostatku srážek udělala z krajiny za domem vyprahlou pustinu v odstínech béžové a hnědé. Z těšení se na vesnici se rázem stal propad do tísnivého pocitu bezradnosti. Ovce se každý druhý den přemisťují na poslední alespoň trochu zelené plochy pomocí ohradníkových sítí, které člověk za normální situace vezme do ruky tak jednou za měsíc. Stádo zmírající trávu…