Když kdokoliv, ať už je to kněz nebo snadžena-laička, zpochybňuje učení P. Chmielewského, může si být jistý, jaká reakce přijde. Uslyší o útocích na „Mariina kněze“, „svatého kněze“, o „pomluvách“, „zesměšňování“, „ničení“. Autoři těchto reakcí vůbec neberou v potaz, že je možné být zbožným a zároveň chybujícím. Že je možné shromažďovat davy, modlit se s nimi růženec, mluvit o Bohu, a přitom o něm mluvit nepravdivě. Hlavní výhrady by se daly shrnout do tří bodů. Tři výhrady Zaprvé, když se Chmielewski pouští do úvah o žehnání a proklínání, přisuzuje člověku až magickou moc. Tváří se, jako…