Angelika Pintířová, boromejka a pedagožka Okamžitě si vybavím velký kuchyňský stůl a kamna. Doma pro mě znamená mít místo, kam se mohu vracet, kde je teplo a mohu se sytit nejen jídlem, ale společenstvím lidí. Když se ve své službě ve výchovném ústavu vracíme z nějaké cesty, řeknu, že už jsme doma. Chlapci na to někdy reagují, že to není doma, ale na oddělení, někdy naopak nic nenamítají. Doma se cítím tam, kde se navzájem přijímáme, doma je tam, kde si nemusím na nic hrát, ale mohu vyjevit i své slabosti, kde si můžeme důvěřovat. Není to pro mě tedy jen jedno místo, ale postupem života…