25. 7. 2023
|Teologie mě moc baví. Nesmírně. Nedá se to ani popsat. Je to jako neutišitelná žízeň. Myslím, že to všichni znáte: ten pocit, když vás nějaký zájem pohltí tak, že chvílemi zapomínáte na sebe, nechce se vám ani jíst a někdy ani spát. Ta radost z nových objevů má v sobě cosi nebeského… A přitom to není odhalení jakési vzdálené, abstraktní, chladné pravdy, ale prohloubení vztahu s Někým. Jako když zjistíte, že váš milovaný by se mohl utlouct po vanilkové zmrzlině.
Tohle nadšení vám ale nevydrží vždycky. Nedávno jsem zavzpomínal na svá studia v Římě. S pocitem zahanbení musím přiznat, že jsem na některých přednáškách bezostyšně podřimoval. Kouzlo „uspávačů hadů“ je silná magie. Ale chyba bývala i na mé straně. Kolikrát jsem šel kvůli nějaké prkotině večer pozdě spát! A nezachránily to ani litry kávy po ránu… Dávat pozor na přednáškách je zvlášť důležité pro budoucího kněze (a lékaře a učitele, vlastně pro každého). Přijde čas, kdy lidé budou očekávat, že „vím“. Budou mi klást otázky s oprávněnou důvěrou, že jim aspoň ukážu, kde na ně najdou odpovědi.…
Zbývá vám ještě 63 % článku!