Když Konstantin-Cyril, mladší ze soluňských bratří, opouští v Římě tento svět, pronáší dlouhou modlitbu za svěřený moravský lid a na svého bratra Metoděje se obrací s naléhavou prosbou, aby v misi pokračoval. Zná bratrovu velikou touhu vrátit se do klášterního ticha, proto argumentuje velmi silně: na dokončení úkolu závisí – tolik Cyril – samotná Metodějova spása. Zdatný „filozof“ Konstantin Není divu, že do stínu tak dramatických slov se dostala jedna krátká Cyrilova věta, která si však opomíjení rozhodně nezaslouží. Nejen proto, že byla pronesena na smrtelném loži. Mladého Konstantina…