Vzpomínám si, když se mi v půlce 90. let dostala do rukou Doležalova první básnická sbírka Podivice, jak ve mně prazvláštním způsobem evokovala moje dětství trávené často na vesnici, kde měl děda hospodářství. Z básní na mě vyskakovala skoro zapomenutá slova, jako souvratě, kredenc, šrot, máslovky, loukotě, valcha, duchny, klestí… Ne náhodou se ta „moje“ vesnice nacházela na Vysočině, odkud pochází i básník Doležal. Jeho básně však nejsou vyvoláváním starých časů a romantizujícími obrázky. „Doležal je básník konkrétního vyjadřování, přesného popisu, ostře viděného detailu,“ píše o něm knižní…