Roman Černohorský, Český Těšín Máme zkušenost se skupinou Iráčanů, kterým jsme se snažili naši pomoc až „vnutit“ a vše pro ně zařídit – bydlení, práci, výuku češtiny, překlad nedělních čtení do arabštiny, kněze hovořícího jejich jazykem atd. Stálo nás to hodně sil i peněz. Ale neosvědčilo se to, protože oni integraci zvládli skoro sami. Ti, co tu zůstali – dvě rodiny –, zapadli do naší společnosti a dobře se tu uživí prodejem kebabů. Byly to všechno spíš naše ambice – mít naprosto otevřenou náruč. Oni potřebovali jen to, aby jim byl někdo nablízku. Do kostela s námi sice chodí, ale pořád je…