I v mém životě se objevuje stejné schéma, i v něm jsou věci, které se už nedají vrátit, jen někdy jde o věci úplně banální (i když podle Ježíše ani maličkosti nejsou malé), jindy o věci fatální, nezvratné, těžké, ba doslova o život. Byl jsem na kněžském svěcení svého spolubratra Filipa. Jeho čistá mladá tvář zářila radostí a já v ní viděl sebe kdysi v pražské katedrále a v duchu mu přál, aby mu tak zůstala navždy a vyhýbaly se mu věci fatální, nezvratné a těžké. Jenže toto moje přání je myslím nereálné. Být dnes knězem, tím stále vzácnějším přírodním úkazem, je jízdou na pořádně divoké…