„Denně v tom pozdviženém čase/ Pán přicházel a mizel zase, / jak vlny vůní z jarních lích, / jak stíny oblaků, jež plynou, / jak deště v máji nad krajinou, / jak příboj nocí měsíčných,/ jak tichý host a tišší vládce. / I blažíval své malé stádce,/ jež kolem Panny Marie / se vyplašeno shromáždilo...“ Václav Renč ve své vězeňské básni Popelka Nazaretská „psané do paměti“, když tužku a papír mu dozorci zakázali, dokázal přesto vykreslit nevyslovitelné. V tuto předmájovou dobu uplyne právě půlstoletí od jeho skonu, a proto jsme mu a jeho dílu věnovali…