Václav Renč se již ve své básnické prvotině Jitření (1933) představil jako svébytně založený básnický typ. Jeho tvůrčí naturel přesně vystihl v samotných počátcích jeho tvůrčí cesty F. X. Šalda, když poznamenal: „Renč je básník spiritualista; jevová skutečnost zajímá ho jen potud, pokud zrcadlí děje nadzemské, pokud je nápovědí a předpovědí. Je to katolík-absolutista: uniká své zemi i svému lidství, vší přírodnosti. Jeho žízní je svědectví.“ Ničící lavina dehumanizace světa Další Renčovy meziválečné sbírky (Studánky, 1935; Sedmihradská zem, 1937), ale vlastně i celý životní osud tuto…