Básník v labyrintu Minotaurově
25. 4. 2023
Václavu Renčovi nebylo souzeno vždy jen psát a tvořit v poklidném ústraní domova, potkávat spřízněné básníky a spisovatele v redakcích literárních časopisů a debatovat s nimi o čerstvých novinkách u šálků kávy. Do jeho osobního i tvůrčího života několikrát drsně zasáhly také zlomové okamžiky neklidného dvacátého století.
Václav Renč se již ve své básnické prvotině Jitření (1933) představil jako svébytně založený básnický typ. Jeho tvůrčí naturel přesně vystihl v samotných počátcích jeho tvůrčí cesty F. X. Šalda, když poznamenal: „Renč je básník spiritualista; jevová skutečnost zajímá ho jen potud, pokud zrcadlí děje nadzemské, pokud je nápovědí a předpovědí. Je to katolík-absolutista: uniká své zemi i svému lidství, vší přírodnosti. Jeho žízní je svědectví.“ Ničící lavina dehumanizace světa Další Renčovy meziválečné sbírky (Studánky, 1935; Sedmihradská zem, 1937), ale vlastně i celý životní osud tuto…
Zbývá 88 % článku
