25. 4. 2023
|Vzpomínka na domov, touha jednou se tam vrátit, je vlastní snad každému člověku. Krásně to vyjádřil Vladimír Holan ve své básni Zmrtvýchvstání: První, kdo vstane, bude maminka, kterou uslyšíme „jak tichounce rozdělává oheň, / jak tichounce staví na plotnu vodu / a útulně bere z almárky kávový mlýnek. / Budeme zase doma.“ A dveřmi do tohoto domova je náš Pán, Kristus Ježíš.
Dobře známe znázornění Ježíše jako dobrého pastýře. Ale jeho „já jsem dobrý pastýř“ přijde v desáté kapitole Janova evangelia na řadu až později (budeme je v neděli číst napřesrok). Nejprve zazní jiné velké „já jsem“, které zní poněkud překvapivě: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce“ (Jan 10,7). Blíž než naše vlastní srdce Jak mohou dveře souviset s Ježíšovou osobou? Jde přece o neživý předmět. Jejich základní funkcí ale je umožnit průchod a něco zprostředkovat. A to souvisí se smyslem jiných Ježíšových výroků o sobě: já jsem cesta či světlo světa. Cesta není cíl, ale vede k…
Zbývá vám ještě 85 % článku!