7. 3. 2023
|Ve chvílích největší vyprahlosti, bezútěšnosti, duchovní i tělesné ochablosti netoužíme po ničem jiném než po zdroji živé vody, kde bychom obnovili síly a znovu si řekli, že i přes všechny smutné karamboly má náš život pořád hluboký smysl. Něco podobného prožila i samařská žena při setkání s Ježíšem, jak o tom vypráví evangelium této neděle (Jan 4,5–42).
Evangelia, jež byla zařazena do bohoslužby slova postních nedělí ročního cyklu A, sloužila od nejstarších dob křesťanství k přípravě katechumenů na křest, případně k přípravě všech ostatních na obnovu křestního vyznání o velikonoční vigilii. Postavy, které v nich vystupují, nás chtějí vtáhnout do děje. To, co Ježíš říká jim, máme považovat za slova řečená nám. Co oni odpovídají Ježíši, vypovídá i něco o nás. O třetí neděli postní je to žena u Jákobovy studnice. Dovol mi slyšet svůj hlas Ježíš se při rozhovoru se samařskou ženou dopouští hned několika sociálních a náboženských přestupků.…
Zbývá vám ještě 86 % článku!