Protože nastává čas čtyřicetidenního postu, vybízím vaši lásku, abyste ho přijali s hlubokou zbožností, a domnívám se, že je vhodné vyložit něco o tom, s jakým užitkem a jakým způsobem se sluší, abychom se postili. Především tedy, bratři, tím že se zdržujeme i toho, co je dovolené, je nám promíjeno to nedovolené, co jsme již dříve spáchali. Avšak co to znamená, že nám je promíjeno, co jsme spáchali, než že krátkým postem jsou vykupovány posty věčné? Vždyť jsme si zasloužili peklo, kde není žádný pokrm, žádná útěcha, žádný konec, kde boháč žádá o kapku vody a nezaslouží si ji dostat. Je proto dobrý a spasitelný ten půst, jímž se vykupují věčné tresty, a zároveň jsou tímto způsobem odpouštěny hříchy.

Avšak není to jen smazání hříchů, ale také vykořenění neřestí. Hříšník nejen dostává milost odpuštění, ale zaslouží si též milost obdarování. Půst nejen zahlazuje minulé hříchy, které jsme spáchali, ale zahání i ty budoucí, které bychom mohli spáchat.

Řeknu ještě jedno, co můžete snadno pochopit, a často, pokud se nepletu, jste to zakusili. Půst prohlubuje zbožnost a důvěrnost modlitby. Podívej se, jak jsou půst a modlitba vzájemně propojeny, jak je psáno: „Bratr podporuje bratra a oba budou potěšeni“ (Př 18,19). Modlitba dává sílu se postit a půst dává milost se modlit. Půst posiluje modlitbu, modlitba posvěcuje půst a předkládá ho Pánu. Co nám prospěje půst, zůstane-li na zemi, což ať se nestane? Kéž je tedy půst pozvedán jakýmsi křídlem modlitby. Ale protože jedno samo nestačí, je k němu třeba připojit ještě druhé křídlo. „Modlitba spravedlivého proniká nebesa,“ praví Písmo (Sir 35,17). Kéž má tedy náš půst, aby snadno pronikal nebesa, dvě křídla: křídlo modlitby a křídlo spravedlnosti. Co jiného je spravedlnost než dávat každému, co jeho jest?

Nechtěj tedy pouze upínat mysl k Bohu. Jsi dlužníkem také vůči představeným i vůči svým bratřím a Bůh nechce, aby sis málo vážil těch, kterých si ani on sám neváží málo. Vždyť ne bez důvodu říká Apoštol: „Mějte na mysli jen dobré, a to nejen vůči Bohu, ale vůči všem lidem“ (Řím 12,17). Snad jsi říkal: „Stačí mi, jestliže pouze Bůh schvaluje, co dělám; proč bych se staral o lidský úsudek?“ Ale buď si jistý, že by se mu vůbec nelíbilo, kdybys dělal něco k pohoršení jeho synů nebo proti vůli toho, koho jsi měl poslouchat jako Božího zástupce. „Vyhlaste půst, svolejte shromáždění,“ říká (Jl 2,15).

Co znamená svolat shromáždění? Zachovávat jednotu, milovat pokoj, mít v lásce bratrství. Ten pyšný farizeus dodržoval půst, světil půst, dokonce se postil dvakrát v týdnu a děkoval za to Bohu; ale nesvolával shromáždění, když říkal: „Nejsem jako ostatní lidé“ (Lk 18,11). Protože se spoléhal jen na jedno křídlo, jeho půst nepronikl do nebe. Vy však, nejmilejší, umyjte své ruce v krvi hříšníka a vždy se starejte, aby měl váš půst dvě křídla, totiž svatost a pokoj, bez kterého nikdo neuvidí Boha. Vyhlaste půst, aby ho čistý úmysl a zbožná modlitba přinesly před Boží velebnost; svolejte shromáždění, aby se spojilo v jednotě, „chvalte Pána bubnem a tancem“ (Žl 150,4), aby umrtvování těla ukazovalo vaši svornost.

Bernard z Clairvaux: Kázání pro dobupostní a velikonoční (Krystal OP 2019)