Život paní Květy nebyl jednoduchý ani před autonehodou. Svá dvojčata vychovávala sama od jejich tří let. U jejího syna se od osmého roku projevila epilepsie. Ve stejné době zemřel paní Květě také její otec, posléze také bratr. Vše musela zvládnout jen s pomoci maminky. Když už se zdálo se, že život zajel do obvyklých kolejí, přišla osudová nehoda, pobyt v nemocnici a amputace levé ruky. „Hned na anesteziologicko-resustitačním oddělní jsem věděla, že to nesmím vzdát a musím bojovat pro moje děti a mámu. Jsou to ti jediní, které na světě mám. Začala jsem tedy už v nemocnici – loupání jablka…