S P. Stanislavem Krátkým jsem se poprvé setkal v polovině osmdesátých let. Studoval jsem na filozofické fakultě v Brně a byl jsem pozván svými tehdejšími brněnskými přáteli do Hrádku u Znojma na velikonoční duchovní cvičení. Vzpomínám si, že v těchto aktivitách byli velmi angažováni dominikáni, zejména Milan Badal a sourozenci Filipovi. Bylo to velmi dobré, některé aktivity probíhaly v kostele, jiné na faře. Vybavuji si, že tam byl dostatek jídla, neboť náš hostitel byl štědrý… Účastnili se toho lidé různého věku, dozvěděl jsem se, že tam jsou například i bývalí farníci z Řečkovic či…